Až Švejk bude černouše Josefin...

Vytisknout
Datum zveřejnění

Žijeme opravdu v divné době. Nově už dle jména nemusíme ani poznat, s kým máme tu čest. Ženy se zbavily onoho prý zákeřného „ová“, svoboda zvítězila a skupinové akce s přespáním mohou způsobit mnohým nová dobrodružství (a organizátorům další vrásky). 

Další větší svobody se ostatně dočkáme nejspíše už i tím neurčením pohlaví. I to je totiž prý diskriminační. A i v těch dříve preferovaných zásadách chování gentlemanů je sexuální nátlak. Navíc je to svazující, vždyť existuje přece mnoho desítek pohlaví, ač znám jen dva způsoby čůrání…

Větší svobody se dočkáme i tím, že nebudeme vidět barvu pleti, to je totiž rasistické. I pro nás, co jsme nikdy kolonie neměli a „černé“ svědomí mít nemusíme. Alespoň pro jistotu máme před bratry prý pokleknout a děti občas obarvit.

A vůbec největší svobody se dočkáme, kdy budeme jen To. Jen Jednotka, co se nebude zajímat o svět okolo sebe, jen o chléb a hry, které budou poskytnuty v nekonečných variacích.  Protože i to by někomu mohlo vadit.

Nevím, jak by to zvládl Haškův hrdina. Černouše Josefin by měl za posluhovátko osobu jménem Müller? Asi se dočkáme i nových vydání děl klasiků. Palacký, Němcová, Borovský a další již sotva slzy vymáčknou, ale čeština, náš rodný jazyk, zřejmě dostane po probíhající amerikanizaci další ránu. Čeština ale plakat neumí… Ta potřebuje nás, abychom ne plakali, ale bojovali.

Pamatuji své mládí. Doba to byla na dnešní poměry divná, chlap byl chlapem a jmenoval se Novák, žena byla ženou a jmenovala se Nováková. Otevírali jsme ženám dveře a pouštěli starší sednout, aniž bychom byli obviněni z harašení či diskriminování. Rovnosti se tehdy dosahovalo jinak, třeba stejnou mzdou za stejnou práci. Rasismus jsme nepěstovali, nabízeli jsme pomoc těm, které postihly vichry války, studovali zde na doktory, inženýry, aby svým zemím přinesli zpět budoucnost, tam jsme jim pomáhali stavět školy, nemocnice, přehrady, elektrárny…

Ale nežijeme skutečně v minulosti. Dnes je doba jiná, prý plná svobody a otevřených možností. Důležité otázky se ale neřeší, ptákoviny bez ohledu na pohlaví ptáka ano. Abychom si rozuměli, ať si každý skutečně žije dle svého, pokud to není na úkor ostatních. Měl by mít jistě stejná práva, ale i povinnosti. Jednu důležitou otázku si ale položit neodpustím – Co nám říká pád říše římské a nutnost poučení se z dějin, aby se historie neopakovala?

Večer co večer ulehám po kontrole oddychujících synků vedle své ženy a říkám si „Vítej doma, dnes jsme to zvládli, tady je svět ještě v pořádku. Aspoň pro dnešek. Zatím…“

Friday the 24th. (c) 2012-2016 Zdeněk Štefek